Co člověka nenapadne, když musí nakupovat

Občas si člověk nevybere dny, kdy má volno. A nejhorší je, když se sejde na tu trochu volna hned několik nepříjemných a nemilých povinností. Nečekaně se mi to stalo. Venku vedro jak na poušti a protože moje jediné kraťasy se rozhodly dosloužit, musel jsem na nákupy. Nenávidím nákupy. Nenávidím prolézání obchodů, vybírání správných střihů, barev, zkoušení jestli je to velké, malé... Prostě to, co miluje většina žen a sexuálních minorit (bez urážky, je to myšlen jako naprostý fakt. Samozřejmě existují výjimky...)

A proč nespojit velmi nepříjemné s nepříjemným? Rozhodl jsem se nechat se zrovna i ostříhat. Tak jsem jako první zamířil do svého oblíbeného holičství honosně nařvaného kadeřnický salón. Na klasickou otázku "Jak to chcete?" jsem se podíval na korpulentní slečnu s výrazem masového vraha a radši se ani nesnažil zavtipkovat na téma "mluvíme ještě o stříhání?". Možná i díky tomu jsem odešel jakž takž oškubán a na zemi se neválelo žádné ucho.

Do města už nějaký čas chodím zásadně pěšky (nezáleží na počasí), tak jsem si odvykl specifické vůni městské hromadné dopravy. V obchodních centrech ve středu města jsem nic vhodného nenašel a tak jsem se z těžkým srdcem odhodlal jet podívati se do Malenovic. Uf, ještě štěstí, že jsem nesnídal. Chápu, že doba je zlá, vody málo a musí se šetřit, ale čeho je moc, toho je příliš. A nejhorší je to, že se bohužel jistá tělesná nekulturnost nevyskytovala ojediněle, nýbrž u většiny osazenstva trolejbusu kam jsem se vetřel. Pro úplnost dodám, že kolem desáté hodiny snad toho nechci zas tak moc.

Pomohla klasika - sluchátka do uší, pustit si dokola svojí momentálně nejoblíbenější skladbu a ignorovat, nevšímat, nevidět a pokud možno nedýchat. Když se člověk zamyslí nebo začne vzpomínat na něco, co mu v poslední době zlepšilo náladu, není tak jemnocitný. Myšlenky odplují někam mimo realitu a najednou mi dokonce přestalo vadit být v tom dopravním prostředku, který naštěstí nebyl tak narvaný, jak občas bývá.

Pokud vás napadlo proč jsem nešel pěšky, nebylo to kvůli lenosti. Sice je to kapku delší procházka (přes stezku zdraví po modré k Boudě, od ní k pramenu Svaté vody a tak už jen sejít k rozcestníku Malenovice ZPS. Časový harmonogram to bohužel nedovolil. Jinak tuto trasu všem doporučuji. Je to zajímavá procházka.

V obchodním centru bylo lidí jako mravenců. Nečekaně. Vlezl jsem do prvního obchodu a za pár minut jsem vylezl. Odhodlaně jsem vlezl ještě do jednoho a slavil jsem úspěch. Dvoje jakž takž slušné kraťasy a jedny tříčtvrteční kalhoty za ještě více slušnou cenu. Jupí. Deru se do kabinky a začnu zkoušet jednotlivé kusy oblečení. V nejlepším, zrovna když se kroutím (abych viděl, jak mi kraťasy sedí ehm na zadku), vleze si za mnou suverénně korpulentní důchodkyně s nějakým spodním prádlem v rukách. Reaguji rychle. "Pěkný den, jdete se připojit?" Naštěstí důchodkyně s omluvou vycouvá. Jinak bych musel utéct já. Zbývalo zaplatit a utéct domů. Naštěstí se mi to povedlo. Přežil jsem.

Za chvíli si dám svoje milované rizoto, upeču perníčky (brácha, ty v pátek povezu tam k vám) a budu se těšit na třetí hodinu. To mám domluvenou schůzku s kamarádkou, kterou jsem už drahnou chvíli neviděl. Tak nakonec to snad tak zlý den nebude.

Na závěr jen malé vysvětlení proč mám tak omezený šatník:


Ty zelené kalhoty jsem měl vloni v Milovicích na Mrtvém hrdinovi a nemusel jsem mít ani pásek. Ty druhé jsem si dnes koupil. Naštěstí drží taky bez pásku.