10 mých nejoblíbenějších hudebních alb

Vybrat deset hudebních alb, které pro mě nejvíc znamenají a nejvíc mě ovlivnily, se z počátku zdálo jako lehký úkol, ale zdání klame. Deset se zdá jako dostatečně velká číslovka jen do chvíle, než si člověk sedne a pokusí se takový seznam sepsat. Prvních pár jde snadno, ale najednou je u dvanáctého nebo osmnáctého alba a musí některé vyškrtnout.

Deset vybraných alb nebude mít žádné definované třídění, ani podle abecedy nebo oblíbenosti. Všechny jsou si rovny, žádné není lepší než to druhé. Každé mi něco dalo a každé si své místo muselo vybojovat.

1) The Cranberries - No Need To Argue (1994,Island Records)
První album The Cranberries (Everybody Else Is Doing It, So Why Can't We? z roku 1993) mě úplně minulo. A když z rádií znělo Zombie, popravdě mě to spíš odradilo. Ono všeho moc škodí a jeden čas bylo doslova přezombeno. Pak jsem ale někde zaslechl Ode to My Family a ta písnička se mi zalíbila natolik, že jsem si album koupil na kazetě - a nikdy toho nelitoval. Jako ochutnávku jsem vybral dvě možná ne tak známé skladby: Empty a Ridiculous Thoughts.

2) Oasis - (What's The Story) Morning Glory? (1995, Creation)
Opět první album Oasis jsem nezaznamenal. Chytil jsem se až na snad nejznámější skladbu Oasis - Wondervall. Koupil jsem si kazetu a hezkých pár měsíců jsem ji z přehrávače nevytáhl. Už úvodní písnička Hello mě naprosto dostala a po závěrečné Champagne Supernova následovala jediná možná věc - otočení kazety a opětovné puštění. K Oasis patří ještě jedna zajímavost - až natrefíte na album Be Here Now, zkuste popřemýšlet, jaký čas a jaký datum ukazují hodiny na obalu a proč jsou v klipu D'You Know What I Mean? nápisy v češtině. Ale zpět k (What's The Story) Morning Glory?, opět nebyla žádná lehká věc vybrat dvě skladby. Nakonec to budou poslední dvě (zde malé upřesnění - na albu jsou dvě krátké ukázky z písně The Swamp Song jako šestá a jedenáctá stopa, které jako samostatnou písničku nepočítám. Jedenáctá je tedy mezi dvěma vybranými písněmi a tvoří skvělý přechod): Morning Glory a Champagne Supernova.

3) Radiohead - OK Computer (1997, Parlophone)
Jedno z mála alb, které jsem si koupil, aniž bych slyšel jedinou skladbu. O skupině jsem něco zaslechl na slovenském rádiu Forte, které jsem tehdy poslouchal, v pořadu London Calling. Ten měl v tu dobu na starost chlápek, který měl vynikající kontakty v Anglii a dostával se k věcem, které se v ostatních rádiích pouštěly až tak za půl roku. A když jsem jel z Hradce do Zlína, tak jsem si na hradeckém nádraží koupil OK Computer. Walkmena jsem si pustil až v Pardubicích na nástupišti, kde jsem měl necelé dvě hodiny volného času. Pamatuji si to celkem jasně - čtvrté nástupiště, neděle dopoledne, malý provoz, pošmourné podzimní počasí a do toho první tóny písně Airbag... Neskutečně silný zážitek, dokonce se mi draly i slzy do očí. Jako ukázku jsem vybral Paranoid Android a Karma Police.

4) W.A. Mozart - Requiem
Až budete mít takovou depresi, že se vám bude chtít umřít, až si budete myslet, že vás život nemůže víc ničit, až budete jen krůček od pádu do hluboké propasti, pusťte si requiem. Pokud vás to neopustí, máte regulérní problém. To nejlepší je hned na začátku: Introitus a Requiem.

5) Nirvana - Nevermind (1991, Geffen Records)
Kurt věděl co je to bolest a dokázal ji dostat i do svých písní... Lithium či Something In The Way jsou toho důkazem...

6) Garbage - Version 2.0 (1998, Mushroom)
Trošku zvláštní album. Patří spíš k těm oddychovým, které se hezky poslouchá. Třeba When I Grow Up nebo You Look So Fine...

7) Amy Macdonald - A Curious Thing (2010, Mercury)
Na toto album jsem natrefil náhodou a nic jsem od něj nečekal. Pustil jsem si ho na zkoušku - a změnilo mi pohled na svět. Život je opravdu "podivná věc" a spousta věcí se stane čistě náhodou, prostě třeba jen tak, že jste ve správném čase na správném místě a stane se zázrak. V mém případě to bylo seznámení s úžasnou dívkou, Kamilou. Občas stačí vytáhnout sluchátka z uší a zeptat se, na co se ta slečna ptala... Nejraději mám tyto dvě skladby: Spark a I Got No Roots.

8) Alanis Morissette - Jagged Little Pill (1995, Maverick)
Kdo viděl film Dogma, tak ví, jak vypadá Bůh. A kdo slyšel toto album ví, že léčba malou zubatou pilulkou se neodmítá. Svého času dlouhou dobu neopustilo přehrávač, třeba kvůli skladbám Head over Feet nebo Forgiven.

9) The Corrs - Forgiven, Not Forgotten (1995, 143/Lava)
Pohodovkové album, na které mám pěkné vzpomínky. Nejvíc na Runaway nebo Toss the Feathers.

10) všechna alba, na které se nedostalo.
Je spousta vynikajících alb, která si zasloužila být v tomto výčtu, ale vybrat to poslední znamená vynechat spoustu dalších. A ta si to nezaslouží.