Jak na Nový rok...

Když si vybavím včerejší večer a noc, o brzkém ránu nemluvě, tak dost lidí dnes bude bolet (nejen) hlava. Sice si skoro všichni stěžují, jak nemají peníze a jak třou div ne bídu s nouzí, ale evidentně na chlast je, i kdyby se hlady mělo zdechnout (což se nezdechne, uvidíte sami až budete vyhazovat odpadky. Tolik jídla, co se bude válet v či u kontejnerů a popelnic, udělá radost mnoha bezdomovcům a toulavým zvířatům...). Petard a rachejtlí sice létalo a vybuchovalo možná o něco méně než loni, ale na druhou stranu byly vidění v rukách amatérů kousky patřící do vyškolených rukou. O cvoky odpalující velkoprůměrové kulové pumy z uříznuté pet flašky opět nebyla nouze. Když mi to nevletí do okna, je mi to celkem jedno a ty urvané prsty taky nejsou moje. Tak všem, co se probudili do nového dne (potažmo nového roku) o několik prstů či končetin lehčí, přeji brzké uzdravení. Jen doufám, že jste svojí debilitou zmrzačili jen sebe...

Předchozí rok byl zvláštní. Nebyl přelomový, nebyl výjimečný, byl takový ne moc povedený, ale naprosté fiasko také ne. Nedokázal jsem najít sílu udělat velký krok v před, ale ani jsem nezůstal stát na místě. Povedla se mi spousta věcí, plus mínus stejný počet se nepovedl. Byly okamžiky, které se mi navždy vryjí do paměti, u některých budu doufat, že na ně rychle zapomenu. Ale tak to asi má většina. Nic není černobílé a možná opravdu vše zlé je k něčemu dobré.

Za co sám sebe za minulý rok pochválím? V první řadě za to, že jsem na začátku roku dokázal shodit třicet kilo. Je fajn patřit do menšiny s normální (neboli zdravou) váhou. Trvalo mi to tři měsíce a od té doby si víceméně držím svých osmdesát kilogramů. Jasně, teď přes svátky jsem trochu zhřešil (no trochu víc, právě jsem se zvážil a mám na čas o zábavu postaráno), ale není to nic, co bych nedokázal napravit. A hned v únoru, když už jsem vypadal o dost méně prostorově orientovaný, jsem měl tu čest potkat se osobně s Datastorem. Málo lidí na mě zapůsobí tak pozitivně, jak to dokázal Ondřej. Prostě a jednoduše stalker za plný počet bodů. Pak to šlo ráz na ráz - při druhém setkání s Datastorem mě nějaké podezřele vypadající individuum požádalo o dvacku a málem dostalo po tlamě. Vyklubal se z toho Shifty - další velice zajímavý človíček. Napoprvé mi nesedl, ale to bylo oboustranné. Od larpu si toho kluka vážím a mám ho v rámci možností rád. Proč v rámci možností? Přeci jen je to Shifty... O prázdninách se za mnou stavil Beesty a já jel za bráchou. Taky jsem potkal čistě náhodou úžasnou dívku jménem Kamila. I po čase mě nepřestává fascinovat, co vše se během toho dne muselo stát, abych já jel zrovna tím vlakem, kterým jsem jel (a kterým jsem ani jet nechtěl), naskočil do správného vagónu, aby tam stála slečna s vozíkem prodávající občerstvení a aby v České Třebové zrovna do stejného vagónu nastoupila ona... Někdy, až získám trošku odstup, všechny ty náhody a věci, které ovlivnili konečný výsledek, sepíšu a podělím se. Včetně naprosto neskutečné procházky Olomoucí. Pak následoval rozporuplný larp, který byl jak mimořádně úspěšný, tak i mimořádný propadák. Zjistil jsem na něm, že se vyplatí věřit svým instinktům. Přes všechno negativní už jen to, že jsem poznal Adama a zažil dívání na hvězdy, stálo za všechny věci, které pak následovaly. A určitě do výčtu pochval patří to, že jsem začal běhat. Opravdu jsem nečekal, že někdy uběhnu deset kilometrů, aniž bych se cítil unavený nebo snad udýchaný. No, a dokázal jsem vydržet v práci aniž bych se zbláznil. To je velké plus.

Negativ je taky relativně hodně. V osobním životě jsem nedokázal najít správné řešení, no, aspoň se budu moci bavit i tento rok. Nejvíc mě ale mrzí, že jsem si nedokázal splnit svůj cíl - zaběhnout půlmaraton. Ale když to zdraví neumožnilo, tak aspoň o to větší motivaci mám letos, a třeba hned na jaře. V únoru mám svátek, tak si nadělím pořádné boty a bude to. A určitě je nebudu nakupovat v A3Sport. To, že jsem se nakonec vykašlal dovést reklamaci až do konce (s kladným vyjádřením od ČOI by to nebylo zřejmě až tak obtížené, ale mám pocit, že by to skončilo občanskoprávní žalobou), mě netěší. Ale ať si to strčí někam, za tu srandu to stálo. Na larpu jsem přišel na to, že když si o někom myslím, že je namyšlený alkoholik-egoista, tak je namyšlený alkoholik-egoista. Výhodou je, že bez toho člověka mohu v klidu žít. Když se na příští ročník larpu nepodívám, taky se nic nestane. S lidmi, se kterými se chci vidět, se uvidím i tak.

Nejsem příznivcem novoročních předsevzetí, neb člověk to kolikrát dělá s velkým bolehlavem a stejně už za dva dny o ničem neví. Já toho určitě budu chtít hodně ve svém životě změnit a o spoustu věcí naopak nebudu chtít přijít. Ale nechám to náhodě. Ona si občas umí zalaškovat (jak mi to předvedla v loni) a možná si pro mě něco nachystala i letos. Třeba se jen budu muset pečlivěji dívat kolem sebe, ona občas opravdu stačí jen maličkost, aby se vše změnilo. Vždyť víte. Občas stačí...