Stalker: Call of Pripyat

Poslední dobou jsem měl volného času pomálu. A tu trochu volna mezi prací a povinnostmi, jsem rozdělil mezi dvě věci - hru Stalker: Call of Pripyat a knihu Metro 2033. Už na začátku prozradím pointu - ani jedno mě vysloveně nenadchlo, ale ani o jednom se nedá říci, že by to byl propadák (i když u Call of Pripyat na tom má podstatný vliv Datastor. Bez jeho práce nevím nevím).

Na Call of Pripyat jsem hleděl už předem s despektem. Už Stalker: Shadow of Chernobyl ukázal, co vše lze naslibovat a nesplnit. Výsledný produkt byl (je) kočkopes, hra s vynikající atmosférou a mnoha nápady, který sráží dolů nepropracovanost, ba až lenost či neschopnost tvůrců. Bez DMP (Datastor Modpack) je to mdlá vodová břečka, po dochucení DMPčkem je to aspoň ochucená a okořeněná vodová břečka. Je to smutné, ale je to tak.

Když jsem se ptal na názory na další "díly" série Stalker - Clear Sky a Call of Pripyat, vyšlo z toho jednoznačné - CS nebrat, CoP se ještě jakž takž dá. Zařídil jsem se přesně podle doporučení - rozhodl jsem se zkusit CoP (samozřejmě s DMP). Prvním zklamáním bylo, že se mi nepovedlo hru nainstalovat v Mandrivě. Po bezproblémovém rozchození Stínu Černobylu to zamrzelo. V databázi na winehq se zdálo, že by instalace nemusela být těžkým oříškem, na poprvé jsem ale neuspěl. V budoucnu to zkusím znovu (když jsem před lety zkoušel SoCh, taky jsem napoprvé nepochodil a panečku jak to šlape teď!) a když se povede, určitě vytvořím návod na českých wikistránkách k Mandrivě.Teď nezbývalo nic jiného, než nabootovat windows (nečekal jsem, že vůbec najedou, ale překvapily).

Instalace byla bezproblémová (ještě aby ne), zkopírování modpacku a úprava fsgame.ltx (false na true) netrvala také nijak dlouho a spuštění hry nic nestálo v cestě. Po pravdě první okamžiky byly velmi rozpačité. Všechno mi přišlo natlačené na malém prostoru. Skupinka tábořících stalkerů, o dvacet metrů dál dva pobíhající pseudopsi (avšak útočící až po zkrácení vzdálenosti na deset metrů od herní postavy), na jedné straně anomálie, na druhé straně anomálie a podle mapy to má být každé na jiném konci... Tento fakt považuji za největší mínus. Vše se odehrává na malinké ploše. Prvních pět minut zažívám pocit známý z SoCh - obava z neznámého a minimální výbava sestávajícího se z jedné slabé pistolky a kusu hadru s honosným názvem vesta. Ovšem stačí se přimotat k přestřelce banditů se stalkery (nic výjimečného), stát šikovně tak, aby nemohla na žebrech zalechtat zatoulaná kulka a pak jen obrat mrtvoly. Voilá - hned jsem měl zachovalou mp5 a brokovnici TOZ. A když jsem omylem zabloudil na vypálený statek, skolil jednoho zombíka, sebral mu zrezlou AK-74, byl jsem král. Po celou dobu v Zatonu jsem neměl potřebu shánět kvalitnější vestu, kvér nebo artefakty. Jasně, s lepší výbavou bych nemusel tak chlastat vodku (jaj, padlo asi tak dvacet flašek během jednoho herního dne!), ale rozhodně jsem nikdy neměl pocit, že musím šetřit náboji nebo obracet každý halíř v dlani. Samozřejmě jsem škudlil (zvyk ze Stínu), ale zpětně popravdě - chyběl mi ten pocit obavy z toho, že mám posledních pět nábojů a musím se protáhnout kolem skupiny pseudopsů (kterým se mohu vyhnout oklikou kolem tří kanců). Na druhou stranu musím uznat, že se mi líbily úkoly, hlavně od vědců v Jupiteru (až na ten úkol s doprovodem stalerů k anomáliím. Respawn příšer - padajících z nebes - bavil chvíli, po pěti minutách to bylo otravné. To už zombíci u Popela byli zábavnější a hlavně z nich šlo získat spousta munice). Bavil jsem se a to se počítá. V Jupiteru jsem také pochopil, že každý kroužek na mapě znamená dříve nebo později nějakou akci. Trošku průhledné, ale budiž. Nejlepší částí je ale bezesporu cesta podzemním tunelem. Vzpomínky na staré dobré střílečky (projdi bodem A, spustíš script A1 atd.) obživly - a vztek na stupidní AI také. Když mě Váňa smázl brokovnicí jak malýho Alíka, od srdce jsem se zasmál. Zklamáním byla Pripyat - vše ještě víc na sobě, občas až nelogicky. Nejlepším zážitkem z Pripyatě byl strom s pohybující se anomálií - povedlo se mi dostat nahoru k artefaktu napoprvé a dokonce jsem se i pochválil. Na konec velmi příjemné překvapení - závěrečná animace, která má hlavu a patu!

Dohráno a na rozdíl od SoCh nemám ani chuť rozjet hru znovu a pátrat po tom, co jsem minul. Nechám si to až na novou verzi DMP (zde platí ona známá poučka o vínu, které zraje věkem - věřím tomu, že vydržet ještě o tři čtyři verze DMP déle, možná by hodnocení bylo trošku pozitivnější, než jaké nakonec bude. Stejně mě stále nepřestává udivovat, kde na to Datastor bere čas a energii. Tu si jeden stěžuje na ono, druhému se zase nelíbí něco jiného a až na něj natrefím já, také budu mít několik postřehů a dotazů...). Celkový dojem je nemastný neslaný. Líbila se mi nutnost používání detektorů (tedy zase až taková nutnost tedy ne, ale přišlo mi to stylový pobíhat s detektorem v jedné ruce a pistolí v druhé) a potěšila možnost upgradování zbraní. Ale verdikt je prostý - na SoCh Call of Pripyat nemá.