U Shiftyho na chatě (den druhý - a poslední)

Ráno jsem se probudil jako první, což se mi stává snad pokaždé, když jsem někde na návštěvě. Když jsem se snažil tiše vyklouznout z pokoje, klasicky mi vše padalo z rukou a co mohlo, to třísklo nebo cinklo. Shifty ale chrápal jako hodné miminko a nenechal se vyrušit. Na čas jsem se zavřel do koupelny, kde jsem si vychutnal ranní hygienu. A protože všude bylo ticho a šero, šel jsem do knihovny. Vybral jsem si knížku od Miloše Hubáčka Loď odsouzená k zániku, do uší dal špunty a zkusil naladit nějaké rádio. V éteru jsem chytil jen a pouze nějaké šumění, tak jsem si pustil svojí klasiku a dal se do čtení.

Za pár desítek minut mě tak našla Shiftyho maminka, která šla zkontrolovat, v jakém jsme stavu. Pověděla mi, ať se jdu nasnídat. Poslechl jsem a dostal čaj s bábovkou. Mezitím byl z pelechu vytažen i Shifty. Zak a Klárka se probírali kapánek pomaleji, čemuž se nelze divit.

Venku pršelo (tak jak celou noc), což znamenalo, že se neudělá venku už vůbec nic. Aspoň, že se něco stihlo včera. Když nám padla zábava venku, zabavili jsme se uvnitř. Shifty mě vyzval na souboj v královské hře. Sice jsem už pár let šachy nehrál, ale mám rád výzvy. Úroveň obou hráčů byla výtečná, trumfovali se, kdo udělá víc mizerných tahů. Rychle jsem vedl 2:0, ale Shifty se nedal zahanbit a promyšlenou obětí královny a několika dalších figur mi dovolil vrátit se do hry a druhým špatným tahem mi nabídl velkou převahu. Kupodivu jsem ji dokázal využít a bílý král dostal mat. Vyměnili jsme si figurky a šli na odvetu. Opět se mi povedlo provést první vynikající tah a nechat si vyčistit levé křídlo. Naštěstí Shifty se projevil jako dobrý hostitel, vyrobil "dobrý" tah a dovolil mi vrátit se do hry. Koncovka byla kapánek akční, ale nakonec spolupráce střelce, pěšce a dvou koní vedla k matu černého krále. Nebudu se přetvařovat, jsem rád, že jsem dvakrát vyhrál. Kor nad takovým koumákem jako je Shifty.

Následoval vynikající oběd (pečené kuřátko s bramborovou kaší) po kterém jsme zůstali se Shiftym na chatě sami. Bylo to strašně ospalé odpoledne, nic se nám nechtělo. Na chvíli jsme šli ven se psem, který lítal jak divej za tenisákem nahoru a dolů. Nakonec jsme stejně skončili v křeslech, kde se Shifty věnoval facebooku a já četbě. Bylo to sice naprosté nic nedělání, ale jinak skvělý relax a odpočinek.

Musel jsem se rozhodnout, co dál. Dostal jsem nabídku přespat ještě jednu noc v Praze, ale už jsem se na to necítil. I když byl státní svátek, našel se relativně slušný spoj po čtvrté hodině odpolední. Zvážil jsem pro a proti a radši jsem se rozhodl jet. Přeci jen se znám a takové řešení mi přišlo nejvhodnější. Čas utíkal jak splašený a ani nevím jak, byl čas se zvednout a vypadnout. Rozloučit se trvalo chvilku, cesta na autobus nebyla o moc delší. Cestou mě překvapilo, že v takové větší vesnici mají ve státní svátek otevřenou večerku.

Autobus vyjížděl z Českých Budějovic a byl plně obsazen. Stát mi nevadilo, měl jsem výhled na dívku, která na notebooku hrála HOMAM. Moc jí to nešlo, ale snaha se upřít nedala. V Benešově přistoupilo dalších deset lidí. Měl jsem smůlu, že jako první byla nějaká pitomá akční ženská, která mě celou cestu rejpala kabelkou do žeber. Korunu tomu nasadila v Roztylách. Přede mnou byla dívka s velkou taškou, se kterou trochu bojovala. Šílená ženská za mnou mě začala kabelkou pomalu mlátit. Po třetí ráně se otočím a křiknu na ní, že jestli toho nenechá, tak jí tu kabelku rozšlapu. Cítila se uraženě, ale měla vyvinutý pud sebezáchovy. Byla zticha. Přesun na Hlavní nádraží byl bezproblémový, metro jelo hned, co jsem sešel na nástupiště. Na nádraží jsem měl ještě chvíli čas a tak jsem se šel projít Šervůdem.

Hutník odjížděl ze čtvrtého nástupiště. Povedlo se mi chytit místo u okna, usadil jsem se, pustil si hudbu a jen jsem se díval, jak se do vagónu cpe nějaká školní výprava. Nic, co by nespravilo zesílení hlasitosti na maximum. Venku se začalo stmívat a než jsme dojeli do České Třebové, byla venku tma. V Olomouci jsem přesedl do rychlíku na Břeclav a před desátou jsem vystupoval v Otrokovicích. Potom jen stačilo počkat půlhodinku na vlak do Zlína a bylo po výletě. V jedenáct - po všech nezbytných úkonech - jsem ležel v posteli a přemýšlel, jestli jsem ještě neměl zůstat na noc u Shiftyho v Praze. Protože se jednalo o zbytečné namáhání mozku, radši jsem usnul.

Byly to sice jen dva dny, ale odpočinul jsem si pěkně. Na hodně otázek jsem našel odpovědi, na druhou stranu jsem našel hodně nových otázek. Takže to splnilo to, co jsem od toho očekával. Shifty, ještě jednou díky tobě za pozvání, díky i tvé mamince (za nakrmení dalšího krku), Klárce (za to, že mi tipovala o dost méně než mi je) i Zakovi (slibuji, že si už z tebe nebudu dělat srandu kvůli tvému věku, chováš se na tolik let, na kolik jsem tě tipoval, což jak sám víš, bylo o kapku víc, než ti ve skutečnosti je).