Jeden večer v Baru 100 Radů

„Kdo to je tam s tím šmejdem v černým?“ zeptal se tiše Pjotr barmana.
Tomu se nepohnula ve tváři ani brva. Leštil sklenice mírně špinavou utěrkou a přitom dál pozoroval dění v baru. Ve vzduchu bylo napětí a atmosféra by se dala krájet.
„Nevím. A zajímalo by mě to.“ podrážděně odpověděl Barman. Nestávalo se často, aby musel přiznat, že neví. „Kde je sakra Ljoňa?“ rozhlédl se kolem sebe.
„Nevím, naposledy jsem ji viděl, když vešel ten čumáckej oficír.“ pohrdlivě hodil Pjotr pohledem ke stolu, kde probíhal hovor mezi Henry Thornem a tajemným cizincem.
„Tak koukej pohnout zadkem a najdi jí. Ať sem nakluše. Až ti dva vypadnou, bude potřeba nalejt spoustu panáků.“ sykl barman a dál usilovně leštil sklenice.
„Jo, hlavně pro tebe, co?“ šepnul Pjotr barmanovi do ucha a na oplátku obdržel plácnutí utěrkou po zádech.

Po pár minutách se vynořil ze zázemí a jen pokrčil rameny.
„Nikde není. Čert ví, kam šla.“ pověděl Pjotr barmanovi, kterému se ve tváři mihla známka nevole. „Ale neboj, až se ukáže, tak ti zase poví nějakou pohádku na dobrou noc...“ pokračoval již značně ironicky.
„Nech toho.“ odsekl barman podrážděně. „Už mě to nebaví. Nech tu holku na pokoji.“
Pjotr nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale odpověď si nechal pro sebe. Hodil pohledem ke stolu, kde ještě stále hovořil Thorn s neznámým mužem. Pjotr si ho zkusil důkladně prohlédnout, ale cizinec si všiml zvídavého pohledu a krátký záblesk v jeho očích donutil Pjotra odvrátit zrak radši někam jinam. Zježily se mu vlasy na zátylku a v ústech měl najednou sucho. Ty oči, pomyslel si Pjotr, ty oči bych nechtěl vidět z větší blízkosti.
„Mladej, jdi se radši projít před bar...“ zašeptal za ním barman.
„Máš pravdu, bude to tak lepší.“ pokýval souhlasně hlavou Pjotr. Natáhl se pro vestu, oblékl si jí a trochu vrávoravým krokem se vydal směrem k východu. Byl duchem trochu mimo sebe, a tak když narazil do nějaké postavy, překvapeně zvedl oči a chystal se říct něco značně peprného. Před ním stál neznámý a upřeně se na něho díval. Z očí čišel mrtvolný chlad a Pjotr jasně cítil, že mezi životem a smrtí je momentálně značně tenká hranice. Přesto vydržel udržet pohled po dlouhých několik vteřin. Barman za barem ustrnul a hlavou mu prolétla myšlenka, že si asi bude muset sehnat novou pravou ruku. Před tím se všichni v baru snažili chovat nenápadně, teď se ale ticho dalo krájet a pohledy všech byly upřeny na prostředek místnosti. Čas se zastavil a okolní svět přestal existovat. Dva pohledy zapřené do sebe, tichý souboj. První nevydržel a mrkl Pjotr. Cizinec se povýšeně pousmál, obešel strnulého Pjotra a vyšel ven. Barman přehodil utěrku přes rameno a svižným krokem přešel k Pjotrovi. Jemně ho vzal za ramena a odvedl k baru, kde ho usadil na stoličku. Sáhl pod bar a vytáhl láhev své nejlepší vodky, kterou si syslil pro sebe a pil výhradně po kapkách. Teď vzal hrnek a nalil opravdu velkého panáka. Pak se podíval na Pjotra a hodil vodku do sebe.
„Co to bylo, ty hrdino?“ zaskřehotal barman vypáleným hlasem.
Pjotr jen pokrčil rameny. Ještě stále nebyl schopen slova a žádostivě se díval na láhev. Barman zachytil jeho pohled a vzal flašku do ruky a nalil do hrnku ještě většího panáka. Opět ho do sebe i přes nesouhlasný Pjotrův pohled hodil a do tváře se mu vrátila barva.
„Víš, kdo to byl?“ podíval se barman přísně na Pjotra.
Pjotr zavrtěl hlavou a zvědavě zvedl oči.
Barman se k němu sklonil a zašeptal mu do ucha jméno. Pjotr jen vytřeštil oči a na sucho polkl. Barman se pyšně napřímil. Jeho ego bylo navýsost spokojené, že to dokázal tak rychle zjistit.
„ Sakra....“ zašeptal Pjotr a hmátl bleskově po lahvi, kterou barman lehkomyslně nechal na pultu. Dva loky a čtvrtina obsahu byla pryč.
V Barmanově zraku se objevilo nefalšované zděšení.