Občas se sám sebe ptám, proč když se mi fakt líbí co hraje nějaká zpěvačka, zpěvák či kapela, mám jistotu, že se mi budou líbit jen dvě jejich alba, a to v naprosté většině ty první dvě. Pokud to má melodii a zpěv nepřipomíná řev motorové pily nebo něco podobného, jsem schopen poslouchat skoro vše. Jasně, jsou i výjimky. Typickým příkladem je československý normalizační pop či bigbít. Třešničkou na dortu jsou coververze (ha - hlídač pravopisu mi nabízí výraz perverze, výstižné, děkuji!) zahraničních hitů zpívaných zasloužilými umělci a umělkyněmi. Každý jsme nějaký a tudíž se aspoň pro tentokrát zdržím poznámek, které by se mohli potenciálně dotknout skoro poloviny národa (soudě podle výsledků průzkumu oblíbenosti rádií, kde na čelních místech bohužel jsou právě ta rádia, která se na to období blahobytu a rozkvětu cíleně zaměřují).
Napadá mě hned několik kapel, které měli opravdu vynikající právě první dvě alba. Například Oasis - Definitely Maybe s místy psychedelickým zvukem a (What's the Story) Morning Glory?, které i po letech ukazuje, jak správně namíchat album. O síle druhého alba svědčí i to, že z béčkových stran singlů z Morning Glory vzniklo nadprůměrné silné The Masterplan, které lze spíš považovat za kompilační než za regulérní třetí album. Živou nahrávku z tohoto alba I Am the Walrus považuji za jednu z nejlepších přebraných písniček a dokonce to neberu ani jako prznění Beatles. Od Be Here Now je cítit obrovský propad směrem dolů. Ne nadarmo naprostou většinu skladeb na kompilační desce Stop The Clock tvoří právě první dvě alba.
Pokračovat by se dalo The Cranberries. Everybody Else Is Doing It, So Why Can't We? je sice zvláštní album (když vynecháme diskuzi na téma, jestli se toto album dá považovat za první albu), ale svojí sílu má, kor když se porovná s druhým No Need to Argue. Po dlouhou dobu jsem považoval A stranu (to byla ještě doba kazet, kdo nepamatuje, ať se zeptá nějakého staršího příbuzného. Určitě mu to rád vysvětlí a ukáže) za nejlepší, co se Dolores povedlo nazpívat. Teď, když jsem o nějakou tu dekádu starší (nesmát se, album vyšlo 1994), spíš preferuji stranu B. Následovalo album To the Faithful Departed, ze kterého já cítím opravdu velký problém Dolores s drogami.
Navázat se dá slovenskými Cranberries, prešovskou skupinou Peha. První album Niečo sa chystá a druhé Krajinou jsou plná skladeb, které nejen dobře zní, ale jsou i famózně otextovaná. Třetí album Experiment je hodno svého názvu. Rozdíl v kvalitě je pro mě propastný, snad jen Len tak ísť si uchovalo jistou úroveň. Přitom to není špatné album, ale laťka byla nastavena daleko výš.
Do seznamu patří i Green Day. Ti jsou takovou výjimkou potvrzující pravidlo. Jejich dvě vynikající alba jsou Dookie a Insomniac jsou třetí, respektive čtvrtou deskou (i když pochybuji, že se najde moc takových, co doma ty první dvě desky mají). Když se taková kvalita porovná s tím, co hrají teď...
Když se mi dostalo do rukou třetí album Amy Macdonald s názvem Life in A Beautiful Light, chvíli jsem přemítal, jestli má vůbec smysl pouštět si ho (a potvrdit si svou pravdu). Moc se mi nechtělo, protože album A Curious Thing jsem dokázal poslouchat přes půl roku v kuse. Ano, bylo to tím, že mi poslech tohoto alba připomínal velice příjemné okamžiky, ale to v žádném případě nesnižuje kvalitu. Její první album This Is the Life se mi veskrze také líbilo a mix písniček z těchto dvou alb jsem si pouštěl i při běhání. Taky mě dost vystrašila videa na youtube. Z nejnovějších nahrávek tam umístěných jsem měl pocit, že klidný melodický projev ustoupil do jisté míry vypočítanému komerčnímu projevu. Jen jsem tajně doufal, že se jedná o experiment, který se nebude na novém albu tak moc projevovat. Už první písnička 4th Of July potvrdila mé obavy. Pride, Slow It down, The Furthest Star ve stejných kolejích. Na Deluxe Edition jsou i akustické verze několika písniček. Opět se nelze ubránit v porovnání s akustickými verzemi skladeb ze speciální edice alba This is the Life, které pro nové album nevychází zrovna dobře.
Nechci tvrdit, že Life in A Beautiful Light je nějaké špatné album. Ale zároveň ani Amy Macdonald se u mě nedokázala vyrovnat s prokletím třetího alba. Čas od času si ho určitě pustím, je melodické a jako kulisa může být i velmi ucházející. Jen jsem doufal ve víc. V daleko víc.
Amy Macdonald - Life in A Beautiful Light (Deluxe Edition)
vydáno 11. 6. 2012 u Universal Music
sobota 30. června 2012
středa 16. května 2012
MUDr. Rath - komik, vinař, tragéd
Na pana doktora Ratha nešlo nemít názor. Jeho místy hulvátské chování kořenilo bulvár a ani seriózní média toho občas neváhala využít, napadá mě například týdeník Respekt a karikatura doktora Ratha jako Hitlera. I když se pan doktor Rath ohrazoval, domnívám se, že se mu takový přístup líbil. Mohl se chovat ještě hulvátštěji a omlouvat se tím, že se jen brání.
Stavěl se do role snad posledního spravedlivého nejen ve své straně, ale snad na celém světě. Bonmoty z něj lítaly s kadencí, že i pan Zeman rudl (i když becherovka je becherovka, že?) a pro ostré slovo nešel daleko. Občas se povedlo i kouzlo nechtěného, například výrok, že kdyby si ulil miliony z dotací, novináři by ho právem roztrhali, pana doktora Ratha bude zřejmě dlouho strašit.
Vzpomínáte na strýčka Vika? Na odklon peněz od manželky? Jeden by myslel, že se snad vysokoškolsky vzdělaný člověk poučí a zkusí něco novátorského (ano, udělal jsem to a jsem připraven nést následky. S orgány činnými v trestním řízení budu plně spolupracovat), ale krabice vína? No dejme tomu, určitě pan doktor říká pravdu. Jen se těším na zdůvodnění vinotéky pod podlahou. Asi bude další vysvětlení, byť asi bude stejně bizarní, jako to první.
Pan doktor Rath je ve vazbě. Vedlo k tomu půlroční vyšetřování, sledování, monitorování. V akci bylo zapojeno více než sto policistů. A ani na poslední chvíli se nic nevyneslo, nikdo neměl potřebu informovat, vše se utajilo. Zní to dobře, protože by to znamenalo, že propojení politiky, policie a podsvětí není tak velké, jak se občas zdá. Jen doufat, že se takto nastavená laťka udrží i nadále.
A nejkomičtější postavou není sám pan doktor Rath. Nejvíc mě baví mluvčí Středočeského kraje paní Berill Mascheková. Oddaná do posledního kousku těla hájí nehájitelné, prostě ideální zaměstnanec (do doby, než napíše paměti).
Stavěl se do role snad posledního spravedlivého nejen ve své straně, ale snad na celém světě. Bonmoty z něj lítaly s kadencí, že i pan Zeman rudl (i když becherovka je becherovka, že?) a pro ostré slovo nešel daleko. Občas se povedlo i kouzlo nechtěného, například výrok, že kdyby si ulil miliony z dotací, novináři by ho právem roztrhali, pana doktora Ratha bude zřejmě dlouho strašit.
Vzpomínáte na strýčka Vika? Na odklon peněz od manželky? Jeden by myslel, že se snad vysokoškolsky vzdělaný člověk poučí a zkusí něco novátorského (ano, udělal jsem to a jsem připraven nést následky. S orgány činnými v trestním řízení budu plně spolupracovat), ale krabice vína? No dejme tomu, určitě pan doktor říká pravdu. Jen se těším na zdůvodnění vinotéky pod podlahou. Asi bude další vysvětlení, byť asi bude stejně bizarní, jako to první.
Pan doktor Rath je ve vazbě. Vedlo k tomu půlroční vyšetřování, sledování, monitorování. V akci bylo zapojeno více než sto policistů. A ani na poslední chvíli se nic nevyneslo, nikdo neměl potřebu informovat, vše se utajilo. Zní to dobře, protože by to znamenalo, že propojení politiky, policie a podsvětí není tak velké, jak se občas zdá. Jen doufat, že se takto nastavená laťka udrží i nadále.
A nejkomičtější postavou není sám pan doktor Rath. Nejvíc mě baví mluvčí Středočeského kraje paní Berill Mascheková. Oddaná do posledního kousku těla hájí nehájitelné, prostě ideální zaměstnanec (do doby, než napíše paměti).
Na závěr geniální věta pana doktora Ratha: Nemám zájem se zesměšňovat vysvětlením.
Na to mu lze popřát jen zasloužený odpočinek a milé spolubydlící.
neděle 25. prosince 2011
Pěkné Vánoce (nejen) Stalkerům
Byl naštvaný. Vztek jím lomcoval, ale na druhou stranu si jasně uvědomoval, že to je asi tak všechno, co s tím zmůže. No a co, tak si dárek rozbalí s jednodenním zpožděním. Nikam neuteče. Tím si byl jistý.
Když ten stromek zahlédl včera, hluboce ho zamrazilo. Byl naprosto totožný se stromkem, který si pamatoval ze svého dětství. Z jediných Vánoc, které byly kouzelné, z jediných, které si chtěl pamatovat. Nebyl nikterak velký a spíš než rovný byl křivý. Jehličí mu také moc nezůstalo, ozdobený byl více než skromně, ale to nevadilo. Ty Vánoce věděl, že dostane přesně to, co si přál tak moc, jak si jen devítiletý kluk může přát. A nyní si byl naprosto jist, že ho tam čeká stejný dárek.
Naštvanost pramenila z toho, že se zamyslel nad naprosto nepodstatnou věcí, na kterou si teď nemohl za žádnou cenu vzpomenout (což ho vytáčelo o to ještě víc). A když se probral, s údivem zjistil, že večerní soumrak vystřídalo ranní slunce. Snažil se to brát z té lepší stránky – aspoň lépe uvidí na cestu.
Stromy kolem dokola stály v mrazivém tichu, na vrcholcích se sněhovou čepičkou. I vrány, co před chvílí s divokým krákáním vzlétly, se usadily na volných větvích a zachovávaly v této situaci naprosté ticho. Kousek po kousku se blížil ke svému stromku, cítil to. V uších mu zněla nějaká koleda. Nemohl si vzpomenout na text, a tak aspoň brumlal melodii. Dokonce se mu zdálo, že jen trochu falešně. Možná to budou konečně pěkné Vánoce.
Zase musel myslet na svůj dárek. Malá píšťalka, tu si moc přál. Obyčejná, dřevěná, za pár šupů. Věděl, že když na ní zapíská, všechno se v dobré obrátí. Tehdy jeho přáním bylo, aby mohl být obyčejným dítětem, klukem, co si hraje, chodí za školu a zlobí. Kluka, kterého netíží starosti a strach. Moc dobře si pamatoval, že když dárek (svůj jediný) rozbalil a ta píšťalka tam byla, věděl, co má dělat. Zvuk, který vyloudil, byl otřesný, disharmonický, ale ten zázrak se stal. Jaro a léto prožil tak, jak si přál. Pak o píšťalku přišel a dobré časy skončily.
Teď věděl, že se vše obrátí. Ta píšťalka tam na něj čeká a až na ní zapíská, stane se opět zázrak. Jen to pomyšlení mu dávalo sílu za dva. Své úsilí ještě znásobil, když konečně zahlédl stromek. Byl tak blízko, až ho zamrazilo. Ještě kousek a bude u něj. Svůj dárek už viděl. Někdo ho chtěl zabalit do purpurového papíru, ale nestihl to. Nechal ho jen tak na něm položený. Přišlo mu to nezodpovědné. Co kdyby se jí něco stalo? Pohlédl ke větvím a díval se na vrány. Začal se stydět. Ony za to nemohly, že přišel dřív, než ji zabalily.
Když jeho ruce konečně píšťalku uchopily, pocítil uspokojení. Věděl, jak se na ní hraje. A věděl naprosto přesně, jakou písničku musí zahrát. A věděl, že jí musí zahrát hned. Když si jí dal do úst, překvapilo ho, že je velmi studená. Pak si uvědomil, že není dřevěná, ale kovová. Drobný detail, který nemohl zabránit palci, aby udělal svůj pohyb ve chvíli, kdy do píšťalky foukl.
Vrány vystrašené ostrým zvukem výstřelu prudce vylétly k obloze, ale za chvíli se vrátily ke své vánoční tabuli, teď bohatší o další chod.
Když ten stromek zahlédl včera, hluboce ho zamrazilo. Byl naprosto totožný se stromkem, který si pamatoval ze svého dětství. Z jediných Vánoc, které byly kouzelné, z jediných, které si chtěl pamatovat. Nebyl nikterak velký a spíš než rovný byl křivý. Jehličí mu také moc nezůstalo, ozdobený byl více než skromně, ale to nevadilo. Ty Vánoce věděl, že dostane přesně to, co si přál tak moc, jak si jen devítiletý kluk může přát. A nyní si byl naprosto jist, že ho tam čeká stejný dárek.
Naštvanost pramenila z toho, že se zamyslel nad naprosto nepodstatnou věcí, na kterou si teď nemohl za žádnou cenu vzpomenout (což ho vytáčelo o to ještě víc). A když se probral, s údivem zjistil, že večerní soumrak vystřídalo ranní slunce. Snažil se to brát z té lepší stránky – aspoň lépe uvidí na cestu.
Stromy kolem dokola stály v mrazivém tichu, na vrcholcích se sněhovou čepičkou. I vrány, co před chvílí s divokým krákáním vzlétly, se usadily na volných větvích a zachovávaly v této situaci naprosté ticho. Kousek po kousku se blížil ke svému stromku, cítil to. V uších mu zněla nějaká koleda. Nemohl si vzpomenout na text, a tak aspoň brumlal melodii. Dokonce se mu zdálo, že jen trochu falešně. Možná to budou konečně pěkné Vánoce.
Zase musel myslet na svůj dárek. Malá píšťalka, tu si moc přál. Obyčejná, dřevěná, za pár šupů. Věděl, že když na ní zapíská, všechno se v dobré obrátí. Tehdy jeho přáním bylo, aby mohl být obyčejným dítětem, klukem, co si hraje, chodí za školu a zlobí. Kluka, kterého netíží starosti a strach. Moc dobře si pamatoval, že když dárek (svůj jediný) rozbalil a ta píšťalka tam byla, věděl, co má dělat. Zvuk, který vyloudil, byl otřesný, disharmonický, ale ten zázrak se stal. Jaro a léto prožil tak, jak si přál. Pak o píšťalku přišel a dobré časy skončily.
Teď věděl, že se vše obrátí. Ta píšťalka tam na něj čeká a až na ní zapíská, stane se opět zázrak. Jen to pomyšlení mu dávalo sílu za dva. Své úsilí ještě znásobil, když konečně zahlédl stromek. Byl tak blízko, až ho zamrazilo. Ještě kousek a bude u něj. Svůj dárek už viděl. Někdo ho chtěl zabalit do purpurového papíru, ale nestihl to. Nechal ho jen tak na něm položený. Přišlo mu to nezodpovědné. Co kdyby se jí něco stalo? Pohlédl ke větvím a díval se na vrány. Začal se stydět. Ony za to nemohly, že přišel dřív, než ji zabalily.
Když jeho ruce konečně píšťalku uchopily, pocítil uspokojení. Věděl, jak se na ní hraje. A věděl naprosto přesně, jakou písničku musí zahrát. A věděl, že jí musí zahrát hned. Když si jí dal do úst, překvapilo ho, že je velmi studená. Pak si uvědomil, že není dřevěná, ale kovová. Drobný detail, který nemohl zabránit palci, aby udělal svůj pohyb ve chvíli, kdy do píšťalky foukl.
Vrány vystrašené ostrým zvukem výstřelu prudce vylétly k obloze, ale za chvíli se vrátily ke své vánoční tabuli, teď bohatší o další chod.
pondělí 29. srpna 2011
Co jsem chtěl napsat a pak to radši neudělal...
Jak šly poslední dobou různé události kolem mě a já přemýšlel, jestli má smysl o nich něco napsat, nebo jestli je lepší dělat něco užitečnějšího - třeba ležet v posteli a zírat do stropu...
Tak proč jsem nenapsal:
o panu Bátorovi - o nule není co psát. Ani to, že je otravná.
o postupu Plzně do základní skupiny Ligy mistrů - protože se bojím, že v zimě prodají půlku týmu a dopadnou jak Slavia, která namísto stabilizace šla do kytek.
o vypadnutí Sparty z fotbalových pohárů - protože navážet se do starých lidí není slušné a když to stačí na domácí ligu, je to smutné.
o auditu financí VV - protože určitě během chvíle udělají ještě lepší vtip a humor.
o zvyšující se ceně zlata - protože zase klesne a všichni se budou strašně divit.
o Barum Rally - protože i vesnický lid se potřebuje zabavit a to, že mě nebaví ještě tři dny po městské zkoušce zakopávat o plastové kelímky je pouze můj problém.
o kompilaci WINE - když to zvládnu já, tak už musí každý.
jak Hradec vedl chvíli ligu - protože o tom psaly v novinách a slávy bylo dost.
o velkých vedrech - bylo takové horko, že se mi ani nechtělo nadávat.
o blbcích kolem nás - to je věčný příběh, den bez blbce je veliká vzácnost.
o nepokojích na Šluknovsku - k čemu? Řešení je jednoduché: jedna strana musí chtít a druhá musí pomoci. Nic víc. nic míň.
o zákazu prodeje Galaxy Tab 10.1 - Apple si zašprýmovalo v Německu a zdá se, že s tím hodlá pokračovat.
o výkonu rakouského rozhodčího v zápase Sparta vs. Vaslui - protože jsem si potvrdil, jak moc leží Temelín Rakušanům v krku.
o stupidním zpravodajství TV PRIMA - prostě přepínám na jinou stanici nebo jdu do vedlejší místnosti.
a tak by šlo pokračovat dál a dál...
Tak proč jsem nenapsal:
o panu Bátorovi - o nule není co psát. Ani to, že je otravná.
o postupu Plzně do základní skupiny Ligy mistrů - protože se bojím, že v zimě prodají půlku týmu a dopadnou jak Slavia, která namísto stabilizace šla do kytek.
o vypadnutí Sparty z fotbalových pohárů - protože navážet se do starých lidí není slušné a když to stačí na domácí ligu, je to smutné.
o auditu financí VV - protože určitě během chvíle udělají ještě lepší vtip a humor.
o zvyšující se ceně zlata - protože zase klesne a všichni se budou strašně divit.
o Barum Rally - protože i vesnický lid se potřebuje zabavit a to, že mě nebaví ještě tři dny po městské zkoušce zakopávat o plastové kelímky je pouze můj problém.
o kompilaci WINE - když to zvládnu já, tak už musí každý.
jak Hradec vedl chvíli ligu - protože o tom psaly v novinách a slávy bylo dost.
o velkých vedrech - bylo takové horko, že se mi ani nechtělo nadávat.
o blbcích kolem nás - to je věčný příběh, den bez blbce je veliká vzácnost.
o nepokojích na Šluknovsku - k čemu? Řešení je jednoduché: jedna strana musí chtít a druhá musí pomoci. Nic víc. nic míň.
o zákazu prodeje Galaxy Tab 10.1 - Apple si zašprýmovalo v Německu a zdá se, že s tím hodlá pokračovat.
o výkonu rakouského rozhodčího v zápase Sparta vs. Vaslui - protože jsem si potvrdil, jak moc leží Temelín Rakušanům v krku.
o stupidním zpravodajství TV PRIMA - prostě přepínám na jinou stanici nebo jdu do vedlejší místnosti.
a tak by šlo pokračovat dál a dál...
neděle 10. července 2011
Mageia a Steam
Linux, respektive distribuce Mageia (a před ní dlouho Mandriva) s pracovním prostředím KDE, se mi zažral hluboko pod kůži. Vlastně mám už fyzickou nechuť pracovat na počítači s Windows. V práci, kde musím, trpím a nejčastější zvolání je "zlatý linux". Jediné, co musím woknům závidět, je nabídka her. Jasně, už dávno nepatřím do skupiny uživatelů, pro které platí počítač = hry, ale každý máme nějaký ten způsob relaxace či odreagování a nebudeme si nalhávat, sem tam to prostě chce něco nebo někoho virtuálně zmasakrovat. Her pro linux není málo, ale je jasně vidět, že primárně podporovaný operační systém je jiný.
Nejsem příznivcem her, které se krásně blýskají, vše se leskne a vrhá roztodivné stíny, ale vnitřní logika je "jdi z bodu A do bodu B, spusť skript XY a běda, jestli se pokusíš spínač obejít někudy jinudy". Nějak jsem se zasekl u her typu Deus Ex, Fallout 2, Albion, Morrowind.. Prostě u her, kde je silná myšlenka, skvělé zpracování a má to hlavu a patu. Výhodou všech takových her je relativně nízká náročnost na hardware (s porovnáním s aktuálními superkůl nesmysly). A protože jsou nativně určeny pro Windows, jsou dvě možnosti: buď je nehrát nebo se pokusit to spustit alternativním způsobem. Koho napadla možnost nainstalovat Windows, prosím, ať nečte dál a radši zavře prohlížeč. Děkuji.
Na mysli mám samozřejmě WINE. Netahám si ho do systému rád, ale beru to jako menší "zlo" (než alternativa znamenající partition s wokny). Sice jsem mu při posledním formátování disku vyhradil jistý prostor, ale začínám mít silný pocit, že zanedlouho ho zruším a připojím k /home. Volné místo se mi bude hodit, protože -
- protože Steam. Před nedávnem jsem někde zaslechl, že je vyvíjen klient i pro linux. To by otevřelo linuxu nové obzory - najednou by byla možnost vybírat z velmi zajímavých titulů. Zanedlouho ale byla zpráva dementována (nebo tak nějak) a tím pádem jsem se přestal o toto téma zajímat. Pár dní zpátky jsem si na stalker.scorpions.cz přečetl zprávu o akci na Steamu - dvě a půl eura za jeden díl série Stalker. Takové nabídce nešlo odolat.
Příprava byla jednoduchá. Stačilo stáhnout (třeba z oficiálních stránek) klienta a toho nainstalovat (samozřejmě pomocí WINE), založit si účet (pokud ho ještě nemáte), mít platební kartu a nákup byla otázka chvilky. A protože Stín Černobylu (Shadow of Chernobyl) je mým nejoblíbenějším dílem ze série (což ale neznamená, že není zmršené tak, až by z toho člověk Olega mlátil po hlavě), zkusil jsem ho stáhnout a spustit. Vše krásně fungovalo, včetně Datastorova DMP. Volání Pripjatě (Call of Pripyat) se momentálně kapánek vzpouzí, ale s trochou štěstí přestane. Na Jasnou oblohu (Clear Sky) ještě nemám odvahu - reference jsou prabídné.
V této době probíhá na Steamu něco s výmluvným názvem "Summer Camp Sale". Když jsem se tak zvědavě díval na nabídku, zaujal mě Valve Complete 2011 Pack, což je balík her (nečekaně) od Valve, obsahujících 24 víceméně parádních kousků (namátkou komplet Half-Life, Half-Life2, Counter-Strike. Left4Dead 1+2..). To vše za velmi přijatelnou cenu (utratit sám za sebe 44.96€ za dárek ke svátku je snesitelné). Rozhodoval jsem se dva dny. Přitom jsem se mrkl na stránky winehq s databází aplikací a zkontroloval si, jak si vedou zmíněné tituly. Ty, které mě zajímaly, měly hodnocení mezi "Gold" a "Platinum". Nebylo co řešit a co si budeme říkat, není nic lepšího, než když člověk sám sobě udělá dobře. Koupě proběhla bleskově, což se ale nedá říct o rychlosti stahování. Už u Stalkera jsem byl kapánek podrážděný šnečí rychlostí stahování. Oproti tomu, co následovalo při stahování her z Complete Packu, to byla přímo nadzvuková rychlost. Když mi klient zahlásil, že stahování bude ukončeno na 320 dní, jaksi nežertoval. Zřejmě jsou servery tak vytížené, že se na víc nezmůžou, ale na druhou stranu - za ty prachy si i chvíli počkám.
Tak si pár hodin čekám než se stáhne Half-Life Deathmatch: Source a když s nadšením hru spustím, dostanu těžce za uši. Myš neskutečně lagguje a tak na nějaké smysluplné hraní lze rychle zapomenout. Zkouším ještě Counter-Strike: Condition Zero, ale výsledek je stejný. Opět projíždím stránky WINE a objevuji, že tento problém se vyskytoval mezi verzemi WINE 1.3.14 až 1.3.16 a že prý byl určitě opraven ve verzi 1.3.19. Což je možné, ale ve verzi 1.3.20 (který má v repozitářích Mageia) se to asi vrátilo. Tak jsem si mohl vybrat: počkat, až do repozitáře přijde nová verze, nebo si stáhnout archiv s nejnovější verzí (1.3.24) a poprat se s tím. Zkusit se má (skoro) všechno, tak jsem stáhl archiv, rozbalil, přečetl nejdůležitější soubor s názvem readme a řídil jsem se jím. (Malá odbočka - když jsem se na něj podíval teď znova, tak musím uznat, že jsem ho nijak podrobně nečetl. Spíš jsem ho proletěl a vzal si z něj to nejpodstatnější. To, že mi nějaké drobnosti unikly... Stane se i v lepších rodinách. Jinak řečeno, namísto jednoduššího postupu - ./tools/wineinstall - jsem jel ten trošku složitější. Výsledek je skoro ten samý. Naštěstí.) První jsem se mrkl na doporučené balíčky. Jak už jsem zvyklý z Mandrivy, když tam není návod k distribuci, kterou používám, používám návod/seznam určený pro Fedoru, který bývá většinou uveden. Několik -devel balíčků jsem v systému ještě neměl (ve slabé chvíli jsem byl ochoten natvrdo stáhnout všechny -devel balíčky nacházející se v repozitářích, ale asi 2500 balíčků bylo hodně i na mě), tak jsem je nainstaloval. Pak jsem pokračoval klasicky: ./configure, make, make install. To zabralo nějaký čas. Vše se (naštěstí) povedlo (jsem asi šikovný)a po spuštění winecfg jsem si ověřil, že se akce zdárně povedla. Zkusím spustit znovu Half-Life Deathmatch: Source a vida, s myší nejsou žádné potíže! Paráda. Takže Valve Complete 2011 Pack se k WINE 1.3.20 nehodí, k 1.3.24 už ano. Druhý den experimentů se mi stalo, že z ničeho nic vypadl zvuk. Stalo se to u CS: Condition Zero a pak i u Left 4 Dead. Zkusil jsem v ovládacím centru Mageii v sekci Nastavit zvuk zakázat PulseAudio a zatím se zdá, že to pomohlo.
Rozhodnutí jestli jít do Steamu, si musí každý rozhodnout sám. Tuto službu používám teprve pár dní a zatím jsem spokojený. Pro úplného začátečníka to zřejmě není - hodí se mít aspoň nějaké zkušenosti a člověk se nesmí štítit pátrati s pomocí google na věci, které nezná nebo jim nerozumí. Samozřejmě bych byl radši, kdyby hry, které jsem si koupil, fungovaly nativně pod linuxem, ale nefungují. No nic. Konec psaní, mám něco rozjednané s houfem zombíků...
Nejsem příznivcem her, které se krásně blýskají, vše se leskne a vrhá roztodivné stíny, ale vnitřní logika je "jdi z bodu A do bodu B, spusť skript XY a běda, jestli se pokusíš spínač obejít někudy jinudy". Nějak jsem se zasekl u her typu Deus Ex, Fallout 2, Albion, Morrowind.. Prostě u her, kde je silná myšlenka, skvělé zpracování a má to hlavu a patu. Výhodou všech takových her je relativně nízká náročnost na hardware (s porovnáním s aktuálními superkůl nesmysly). A protože jsou nativně určeny pro Windows, jsou dvě možnosti: buď je nehrát nebo se pokusit to spustit alternativním způsobem. Koho napadla možnost nainstalovat Windows, prosím, ať nečte dál a radši zavře prohlížeč. Děkuji.
Na mysli mám samozřejmě WINE. Netahám si ho do systému rád, ale beru to jako menší "zlo" (než alternativa znamenající partition s wokny). Sice jsem mu při posledním formátování disku vyhradil jistý prostor, ale začínám mít silný pocit, že zanedlouho ho zruším a připojím k /home. Volné místo se mi bude hodit, protože -
- protože Steam. Před nedávnem jsem někde zaslechl, že je vyvíjen klient i pro linux. To by otevřelo linuxu nové obzory - najednou by byla možnost vybírat z velmi zajímavých titulů. Zanedlouho ale byla zpráva dementována (nebo tak nějak) a tím pádem jsem se přestal o toto téma zajímat. Pár dní zpátky jsem si na stalker.scorpions.cz přečetl zprávu o akci na Steamu - dvě a půl eura za jeden díl série Stalker. Takové nabídce nešlo odolat.
Příprava byla jednoduchá. Stačilo stáhnout (třeba z oficiálních stránek) klienta a toho nainstalovat (samozřejmě pomocí WINE), založit si účet (pokud ho ještě nemáte), mít platební kartu a nákup byla otázka chvilky. A protože Stín Černobylu (Shadow of Chernobyl) je mým nejoblíbenějším dílem ze série (což ale neznamená, že není zmršené tak, až by z toho člověk Olega mlátil po hlavě), zkusil jsem ho stáhnout a spustit. Vše krásně fungovalo, včetně Datastorova DMP. Volání Pripjatě (Call of Pripyat) se momentálně kapánek vzpouzí, ale s trochou štěstí přestane. Na Jasnou oblohu (Clear Sky) ještě nemám odvahu - reference jsou prabídné.
V této době probíhá na Steamu něco s výmluvným názvem "Summer Camp Sale". Když jsem se tak zvědavě díval na nabídku, zaujal mě Valve Complete 2011 Pack, což je balík her (nečekaně) od Valve, obsahujících 24 víceméně parádních kousků (namátkou komplet Half-Life, Half-Life2, Counter-Strike. Left4Dead 1+2..). To vše za velmi přijatelnou cenu (utratit sám za sebe 44.96€ za dárek ke svátku je snesitelné). Rozhodoval jsem se dva dny. Přitom jsem se mrkl na stránky winehq s databází aplikací a zkontroloval si, jak si vedou zmíněné tituly. Ty, které mě zajímaly, měly hodnocení mezi "Gold" a "Platinum". Nebylo co řešit a co si budeme říkat, není nic lepšího, než když člověk sám sobě udělá dobře. Koupě proběhla bleskově, což se ale nedá říct o rychlosti stahování. Už u Stalkera jsem byl kapánek podrážděný šnečí rychlostí stahování. Oproti tomu, co následovalo při stahování her z Complete Packu, to byla přímo nadzvuková rychlost. Když mi klient zahlásil, že stahování bude ukončeno na 320 dní, jaksi nežertoval. Zřejmě jsou servery tak vytížené, že se na víc nezmůžou, ale na druhou stranu - za ty prachy si i chvíli počkám.
Tak si pár hodin čekám než se stáhne Half-Life Deathmatch: Source a když s nadšením hru spustím, dostanu těžce za uši. Myš neskutečně lagguje a tak na nějaké smysluplné hraní lze rychle zapomenout. Zkouším ještě Counter-Strike: Condition Zero, ale výsledek je stejný. Opět projíždím stránky WINE a objevuji, že tento problém se vyskytoval mezi verzemi WINE 1.3.14 až 1.3.16 a že prý byl určitě opraven ve verzi 1.3.19. Což je možné, ale ve verzi 1.3.20 (který má v repozitářích Mageia) se to asi vrátilo. Tak jsem si mohl vybrat: počkat, až do repozitáře přijde nová verze, nebo si stáhnout archiv s nejnovější verzí (1.3.24) a poprat se s tím. Zkusit se má (skoro) všechno, tak jsem stáhl archiv, rozbalil, přečetl nejdůležitější soubor s názvem readme a řídil jsem se jím. (Malá odbočka - když jsem se na něj podíval teď znova, tak musím uznat, že jsem ho nijak podrobně nečetl. Spíš jsem ho proletěl a vzal si z něj to nejpodstatnější. To, že mi nějaké drobnosti unikly... Stane se i v lepších rodinách. Jinak řečeno, namísto jednoduššího postupu - ./tools/wineinstall - jsem jel ten trošku složitější. Výsledek je skoro ten samý. Naštěstí.) První jsem se mrkl na doporučené balíčky. Jak už jsem zvyklý z Mandrivy, když tam není návod k distribuci, kterou používám, používám návod/seznam určený pro Fedoru, který bývá většinou uveden. Několik -devel balíčků jsem v systému ještě neměl (ve slabé chvíli jsem byl ochoten natvrdo stáhnout všechny -devel balíčky nacházející se v repozitářích, ale asi 2500 balíčků bylo hodně i na mě), tak jsem je nainstaloval. Pak jsem pokračoval klasicky: ./configure, make, make install. To zabralo nějaký čas. Vše se (naštěstí) povedlo (jsem asi šikovný)a po spuštění winecfg jsem si ověřil, že se akce zdárně povedla. Zkusím spustit znovu Half-Life Deathmatch: Source a vida, s myší nejsou žádné potíže! Paráda. Takže Valve Complete 2011 Pack se k WINE 1.3.20 nehodí, k 1.3.24 už ano. Druhý den experimentů se mi stalo, že z ničeho nic vypadl zvuk. Stalo se to u CS: Condition Zero a pak i u Left 4 Dead. Zkusil jsem v ovládacím centru Mageii v sekci Nastavit zvuk zakázat PulseAudio a zatím se zdá, že to pomohlo.
Rozhodnutí jestli jít do Steamu, si musí každý rozhodnout sám. Tuto službu používám teprve pár dní a zatím jsem spokojený. Pro úplného začátečníka to zřejmě není - hodí se mít aspoň nějaké zkušenosti a člověk se nesmí štítit pátrati s pomocí google na věci, které nezná nebo jim nerozumí. Samozřejmě bych byl radši, kdyby hry, které jsem si koupil, fungovaly nativně pod linuxem, ale nefungují. No nic. Konec psaní, mám něco rozjednané s houfem zombíků...
úterý 14. června 2011
Mandriva Linux a S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat
S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat je třetím pokračování série her Stalker. První díl Shadow of Chernobyl šel pod linuxem rozchodit celkem jednoduše pomocí Wine, Call of Pripyat na tom byl o poznání hůře. Když jsem to zkoušel poprvé, nepovedlo se ho ani nainstalovat, natož zprovoznit. Podruhé už se povedlo hru nainstalovat, ale byl problém s myší: v menu se s kurzorem nedalo pohnout. Po pročtení návodů na winehq.org jsem zkusil několik postupů: opatchovat wine se mi nepovedlo, editování registrů taktéž nemělo kýžený výsledek a pomohlo až zadávání příkazu input_exclusive_mode s hodnotami 1 a 0. S jednou hodnotou se myš korektně hýbala ve hře, s druhým v menu a herních nabídkách. Dodávalo to jistý prvek realističnosti - před probírání kapes padlých nepřátel se musel v konzoli zadat příkaz a až teprve potom šlo přetahovat předměty. A když se tak stalker někomu hrabe v kapsách a třeba jako když na potvoru odněkud vyběhne stádo flaks, přeci jen chvíli trvá než popadne zpátky zbraň, narovná se (neboli než se v konzoli zadá příkaz s odpovídajícím parametrem). Realističnost nerealističnost, bylo to iritující a ani zajímavý nápad Rsa_Vipera bohužel neprošel kvůli ukrajinským vývojářům. Uplynul nějaký ten čas a slovutný Datastor vydal novou verzi svého modpacku pro Volání Pripjatě s názvem DMP Next 2.02, kvůli kterému jsem zkusil Call of Pripyat nainstalovat znovu. A voilá - hra v rámci možností fungovala! A tak jsem se mohl ponořit do tajů Call of Pripyat ponořit i v Mandrivě.
Tento postup instalace platí pro Mandriva Linux 2010.2 s KDE a s pravděpodobností hraničící s jistotou i pro Mageiu 1. Předpokládám taktéž přítomnost Wine (vyzkoušeno na verze 1.3.20 až 1.3.22) a vlastnictví instalačního média hry. Stačí vložit dvd do mechaniky a spustit soubor setup.exe. Po zadání registračních údajů se rozběhne samotná instalace (v mém případě příšerně dlouhá, nejsem si zcela jist, jak se na tom podepsalo extrahování .7z archivu s modpackem a dalších pět věcí), po jejímž ukončení proběhne i samotná aktivace hry a pokud budete chtít, můžete odeslat i informace o své pc sestavě kamsi na Ukrajinu. Pak instalátor nabídne možnost spustit hru, kterou když využijete, čeká vás nemilé překvapení. Díky ochraně proti kopírování StarForce nedojde ke spuštění hry a objeví se jen chybová hláška. Takže opravdu čistě si Call of Pripyat v linuxu nezahrajete. Řešení je jen jedno - použít upravený .exe soubor umožňující hrát bez vloženého DVD. Nechci rozvíjet polemiku o kreténismu ochrany StarForce či o házení klacků pod nohy legálním majitelům hry, ale Call of Pripyat je hra určená pro Windows a basta. Na druhou stranu: úroveň Call of Pripyat je tak mizerná a čeština od Cenegy tak ubohá, že pokud si někdo tu hru chce smysluplně zahrát, musí sáhnout po nějakém modpacku, který se snaží opravovat to, na co se vývojáři vykašlali.
Na to naštěstí máme Datastora a jeho DMP Next 2.02, které je zdarma ke stažení z jeho stránek zde. Když se budete pečlivě dívat, naleznete poblíž i podrobné informace ke zprovoznění modpacku. Po stažení archiv .7z rozbalte (v linuxu jednoduchým příkazem v konzoli 7z x jmeno_archivu) a dále postupujte podle instrukcí, které jste si nastudovali. Na závěr nezapomenout upravit soubor fsgame.ltx v adresáři hry a v souboru user.ltx (doporučím využít funkci hledat soubor, různé verze hry mi ho umístily na různá místa) si zkontrolovat, čím se ve hře aktivuje konsole a hurá do hry.
Známé potíže
1) hra se nespustí: pomocí Aktivity systému (používám zkratku ctrl+esc) zabijte proces xrEngine.exe a zkuste hru spustit znovu. Jednou se to povede.
2) jsem ve hře a nefunguje myš: aktivujte konsoli a zadejte příkaz input_exclusive_mode 0. Není to tak složité, hra sama nabízí příslušné možnosti. Takže stačí zadat inp, dát enter, zmáčknout nulu na numerické klávesnici a opět klepnout do entru. Tím je myš aktivována a již se nemusíte o nic starat. Druhá možnost je příkaz přidat do souboru user.ltx, ale mně se to z tohoto soubotu neustále maže/ztrácí.
3) namísto oblohy jsou grafické artefakty: přepněte v nastavení grafiky z dynamického osvětlení buď na vylepšené dynamické osvětlení nebo na statické (v něm nefunguje baterka)
4) po spouštění hra spadne s chybovou hláškou - smazat z adresáře gamedata všechny .db soubory.
5) při poslechu hudby z Amaroku při hře dojde k zamrznutí hry - vypnout OSD.
6) přepínání mezi okny během hry - u mě nefunguje, hra se musí "zabít" - ctrl+alt+ecs a klepnout do levého tlačítka myši.
7) po skončení hry (ať už korektním nebo nekorektním) je monitor přesvícený: v prostředí KDE stačí jít do nastavení vašeho pracovního prostředí, nabídka Obrazovka a monitor a klepnout na možnost gamma. V jiných prostředích postupujte stejným principem.
Tento postup instalace platí pro Mandriva Linux 2010.2 s KDE a s pravděpodobností hraničící s jistotou i pro Mageiu 1. Předpokládám taktéž přítomnost Wine (vyzkoušeno na verze 1.3.20 až 1.3.22) a vlastnictví instalačního média hry. Stačí vložit dvd do mechaniky a spustit soubor setup.exe. Po zadání registračních údajů se rozběhne samotná instalace (v mém případě příšerně dlouhá, nejsem si zcela jist, jak se na tom podepsalo extrahování .7z archivu s modpackem a dalších pět věcí), po jejímž ukončení proběhne i samotná aktivace hry a pokud budete chtít, můžete odeslat i informace o své pc sestavě kamsi na Ukrajinu. Pak instalátor nabídne možnost spustit hru, kterou když využijete, čeká vás nemilé překvapení. Díky ochraně proti kopírování StarForce nedojde ke spuštění hry a objeví se jen chybová hláška. Takže opravdu čistě si Call of Pripyat v linuxu nezahrajete. Řešení je jen jedno - použít upravený .exe soubor umožňující hrát bez vloženého DVD. Nechci rozvíjet polemiku o kreténismu ochrany StarForce či o házení klacků pod nohy legálním majitelům hry, ale Call of Pripyat je hra určená pro Windows a basta. Na druhou stranu: úroveň Call of Pripyat je tak mizerná a čeština od Cenegy tak ubohá, že pokud si někdo tu hru chce smysluplně zahrát, musí sáhnout po nějakém modpacku, který se snaží opravovat to, na co se vývojáři vykašlali.
Na to naštěstí máme Datastora a jeho DMP Next 2.02, které je zdarma ke stažení z jeho stránek zde. Když se budete pečlivě dívat, naleznete poblíž i podrobné informace ke zprovoznění modpacku. Po stažení archiv .7z rozbalte (v linuxu jednoduchým příkazem v konzoli 7z x jmeno_archivu) a dále postupujte podle instrukcí, které jste si nastudovali. Na závěr nezapomenout upravit soubor fsgame.ltx v adresáři hry a v souboru user.ltx (doporučím využít funkci hledat soubor, různé verze hry mi ho umístily na různá místa) si zkontrolovat, čím se ve hře aktivuje konsole a hurá do hry.
Známé potíže
1) hra se nespustí: pomocí Aktivity systému (používám zkratku ctrl+esc) zabijte proces xrEngine.exe a zkuste hru spustit znovu. Jednou se to povede.
2) jsem ve hře a nefunguje myš: aktivujte konsoli a zadejte příkaz input_exclusive_mode 0. Není to tak složité, hra sama nabízí příslušné možnosti. Takže stačí zadat inp, dát enter, zmáčknout nulu na numerické klávesnici a opět klepnout do entru. Tím je myš aktivována a již se nemusíte o nic starat. Druhá možnost je příkaz přidat do souboru user.ltx, ale mně se to z tohoto soubotu neustále maže/ztrácí.
3) namísto oblohy jsou grafické artefakty: přepněte v nastavení grafiky z dynamického osvětlení buď na vylepšené dynamické osvětlení nebo na statické (v něm nefunguje baterka)
4) po spouštění hra spadne s chybovou hláškou - smazat z adresáře gamedata všechny .db soubory.
5) při poslechu hudby z Amaroku při hře dojde k zamrznutí hry - vypnout OSD.
6) přepínání mezi okny během hry - u mě nefunguje, hra se musí "zabít" - ctrl+alt+ecs a klepnout do levého tlačítka myši.
7) po skončení hry (ať už korektním nebo nekorektním) je monitor přesvícený: v prostředí KDE stačí jít do nastavení vašeho pracovního prostředí, nabídka Obrazovka a monitor a klepnout na možnost gamma. V jiných prostředích postupujte stejným principem.
čtvrtek 28. dubna 2011
Rýžový pudink
Představte si situaci: čekáte milou návštěvu (nemyslím tím tetičku nebo tak něco) a chcete se vytáhnout vlastnoručním občerstvením na úrovni. Můžete udělat kompletní menu se vším všudy, nebo můžete zkusit připravit jen malou drobnost. Nejlepší je, když do přípravy zapojíte i milou návštěvu. K takové příležitosti se perfektně hodí rýžový pudink.
Je potřeba mít ve spíži a v lednici tyto suroviny:
75 g rozinek
75 ml suchého Sherry
90g krátkozrnné rýže
3-4 proužky citronové kůry
250 ml vody
475 ml mléka
225 g cukru
špetka soli
1 tyčinka skořice
2 žloutky
15 g másla
Tak, první hezky přivítejte příchozího - a hned ho zapojte do výrobního procesu. První krok může být zkouška, jestli se Sherry nezkazilo. Samozřejmě pravděpodobnost je značně malá, ale jistota je jistota. Pokud se chuť Sherry vynikající, vezměte rozinky, dejte je do malinkatého hrnce (nebo přiměřeně velkého hrnečku), zalijte Sherry a velmi opatrně zahřejte tak, aby směs byla teplá (v žádném případě neuveďte do varu). Nádobu odstavte a nechte pracovat (bobtnat). Protože je škoda nechat láhev zkazit, nezapomeňte neustále dolévat (ale opatrně, přeci jen je účelem uvařit dobrůtku, ne se zlít do němoty!). Teď vezměte hrnec se silným dnem, dejte do něj rýži, citronovou kůru a vodu. Smíchejte a uveďte do varu. Jak směs začne vřít, snižte teplotu a asi 20 minut vařte na mírném ohni. Až uplyne vyměřená doba, vytáhněte citronovou kůru. Pokud jste vypnuli oheň, tak ho znovu zapalte. Přidejte do hrnce mléko a skořici. Míchejte, dokud rýže nevstřebá mléko. Přisypte cukr, sůl, žloutky a máslo. Míchejte, až se máslo rozpustí. Rozinky, které snad aspoň trochu změkly, nechte okapat a zamíchejte do rýže. Povařte za neustálého míchání na silném ohni ještě tři minuty a je hotovo. Zbývá jen naservírovat. Pokud se Vám toho zdá pro dva až moc, tak nikdo netvrdí, že se musí vše sníst najednou. Nechte si něco i na ráno...
Je potřeba mít ve spíži a v lednici tyto suroviny:
75 g rozinek
75 ml suchého Sherry
90g krátkozrnné rýže
3-4 proužky citronové kůry
250 ml vody
475 ml mléka
225 g cukru
špetka soli
1 tyčinka skořice
2 žloutky
15 g másla
Tak, první hezky přivítejte příchozího - a hned ho zapojte do výrobního procesu. První krok může být zkouška, jestli se Sherry nezkazilo. Samozřejmě pravděpodobnost je značně malá, ale jistota je jistota. Pokud se chuť Sherry vynikající, vezměte rozinky, dejte je do malinkatého hrnce (nebo přiměřeně velkého hrnečku), zalijte Sherry a velmi opatrně zahřejte tak, aby směs byla teplá (v žádném případě neuveďte do varu). Nádobu odstavte a nechte pracovat (bobtnat). Protože je škoda nechat láhev zkazit, nezapomeňte neustále dolévat (ale opatrně, přeci jen je účelem uvařit dobrůtku, ne se zlít do němoty!). Teď vezměte hrnec se silným dnem, dejte do něj rýži, citronovou kůru a vodu. Smíchejte a uveďte do varu. Jak směs začne vřít, snižte teplotu a asi 20 minut vařte na mírném ohni. Až uplyne vyměřená doba, vytáhněte citronovou kůru. Pokud jste vypnuli oheň, tak ho znovu zapalte. Přidejte do hrnce mléko a skořici. Míchejte, dokud rýže nevstřebá mléko. Přisypte cukr, sůl, žloutky a máslo. Míchejte, až se máslo rozpustí. Rozinky, které snad aspoň trochu změkly, nechte okapat a zamíchejte do rýže. Povařte za neustálého míchání na silném ohni ještě tři minuty a je hotovo. Zbývá jen naservírovat. Pokud se Vám toho zdá pro dva až moc, tak nikdo netvrdí, že se musí vše sníst najednou. Nechte si něco i na ráno...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
